Galerie Špejchar – Chomutov 2023

autorky: Alice Nikitinová, Hana G. Sommerová, Karolína Šulcová, Petra Švecová
kurátor: Adam Hnojil

Pro umělce, který uvažuje o věcech přírody a tématech z nejbližšího okolí, je důležité nalézt především nový úhel pohledu. Pozici zároveň fixující rovnováhu a stabilitu lidského vědomí, která může tvořit součást tohoto světa bez minulosti s vizí nadčasovosti a srozumitelnosti v budoucnosti. Pozici, jež je v neustálém dialogu s tím, co je lidské. To, co je ve světě nového, přináší umělec svou originální tvorbou, hnán naléhavou potřebou neustálé analýzy. Všechny čtyři autorky k tomuto zkoumání přistupují po svém.

Alice Nikitinová ve své tvorbě akcentuje především obyčejné věci, přičemž se velmi často soustředí na detail. Jde o vyváženou tvorbu, kdy její zjednodušující a abstrahující formy balancují na hranici geometrické abstrakce. Její vyjádření se blíží znaku. Hana Sommerová je bytostnou koloristkou, pro kterou jsou zásadní vlastní barevné kvality. V přírodních motivech detekuje záři, jas a světlo. Podstatné jsou pro ni posuny barev stejně jako abstraktní barvy, které ale stále odkazují k realitě. Linie mají svoji plastickou tíži a organizují rytmiku obrazů. Karolína Šulcová ohledává blízkost něčeho známého. Její práce se pohybují mezi snem a domovem a jsou prodchnuté nostalgií melancholií. Jsou důvěrně horoucí, tiché a hlubinné. Petra Švecová moderuje dialog tvarů, který, uvažujeme-li o jeho morfologii, je ryze semiabstraktní. Ryze malířská forma je zhmotňována velice subtilním malířským rukopisem, v němž se uplatňuje ryzí lyrická kvalita barevných vztahů a malířského provedení.
Blízké je jim tak redefinování realistických forem. Námětem je pro ně lidství bez předsudků, život sám ve své jednotě a jedinečnosti. Jejich vyjádření je vitálně naléhavým vědomým procesem, probíhajícím aktem sebeuvědomění a sebedefinování. Jejich pojetí svědčí o originalitě děl a hlubokém povědomí, s nímž se vyvíjely jejich jedinečné umělecké trajektorie. Je to výstava, která k nám vypraví o lidské zkušenosti a okouzlení s pokusem dosáhnout poetických vrcholů vyjádření identifikující se s vizionářskými a transcendentalními prožitky. Z jejich kompozic promlouvá zobrazení prostých a nehlučných čistých objektů bez sémantických konotací. Transcendence formy oproti iluzornímu a neustále se proměňujícímu nahodilému světu empirické reality.


text: Adam Hnojil